Univerzita první volby

Viditelnost univerzity není otázkou většího množství tiskových zpráv nebo reklamních kampaní. Začíná tím, že sami dokážeme pojmenovat, v čem jsme skutečně dobří, co nás odlišuje a co chceme okolnímu světu říci.

Každé významné setkání, prezentace před MŠMT, jednání představitelů univerzit nebo návštěva důležitého partnera je příležitostí ukázat UTB. Takovou příležitost musíme využívat strategicky. Předem vědět, co chceme představit, komu to chceme ukázat, kdo je pro dané téma nejlepším reprezentantem a jakého výsledku chceme dosáhnout.

Nemusíme ukazovat všechno. Potřebujeme mít ale odvahu vybrat to nejlepší.

UTB je mladá univerzita. Nemáme stovky let tradic, které by určovaly, jak se věci mají dělat. To nemusí být slabina. Může to být naše konkurenční výhoda. Můžeme zkoušet nové cesty, rychleji reagovat, experimentovat a dělat věci jinak než tradiční univerzity.

Jméno Tomáše Bati je v názvu naší univerzity. Baťovský odkaz by však neměl být pouze historickou značkou, ke které se hlásíme při slavnostních příležitostech.

Inovace, odvaha, praktičnost, efektivita, důraz na cíl a schopnost proměnit vizi v konkrétní výsledek jsou hodnoty, které mohou být viditelné v každodenním fungování moderní univerzity.

Inspirativní je v tomto směru například práce Nadace Tomáše Bati. Relativně malý tým dokáže svůj program, akce i připomínku 150. výročí narození Tomáše Bati dostat výrazně do veřejného prostoru.

UTB má násobně více lidí, aktivit, znalostí a výsledků. Musíme proto sami sobě položit otázku: proč neumíme stejně sebevědomě prezentovat vlastní současný příběh?

Nejde o kopírování aktivit jiných organizací. Jde o využití potenciálu, který už univerzita má.

Viditelnost není jen komunikací směrem k veřejnosti. Potřebujeme být slyšet také tam, kde vznikají pravidla, podle kterých budou české vysoké školy v dalších letech fungovat.

Musíme systematicky rozvíjet vztahy s ministerstvy, ostatními univerzitami, reprezentacemi vysokých škol, institucemi vědy a výzkumu i dalšími klíčovými partnery.

Příliš často se ve vysokém školství rozhoduje o věcech, které významně ovlivňují naše fungování, bez výraznějšího hlasu UTB. Pokud chceme prostředí ovlivňovat, musíme být aktivní součástí jeho tvorby.

To ovšem neznamená být všude. Znamená to umět vybrat témata, která jsou pro UTB důležitá, vyslat k nim správného člověka a mít jasnou představu, co chceme ovlivnit a co můžeme společné debatě nabídnout.

Rektor nemusí reprezentovat univerzitu u každého tématu osobně. Často může být nejlepším reprezentantem odborník, který dané problematice skutečně rozumí. Úkolem vedení je takové lidi vyhledávat, podporovat a dávat jim prostor.

Na Fakultě technologické jsme se dlouhodobě snažili hledat vlastní cesty, jak oslovovat budoucí studenty.

Projekt Věda na přání obrátil tradiční logiku náboru. Místo toho, abychom žádali střední školy o možnost přijet prezentovat fakultu, nabízíme odborné přednášky přímo do jejich výuky. Škola si téma jednoduše objedná a naši lidé za studenty přijedou. Dnes tímto způsobem realizujeme kolem dvou set přednášek ročně.

Podobně funguje festival Zažij vědu nebo letní stáže, při kterých se studenti mohou zapojit do skutečné výzkumné práce. Neříkáme jim pouze, že na fakultě mohou dělat vědu. Dáváme jim možnost si ji skutečně vyzkoušet.

Výsledkem systematické práce není pouze počet přihlášek. Od roku 2021 zjišťujeme také to, zda je Fakulta technologická pro uchazeče jejich první volbou. Zatímco v roce 2021 ji tak označilo 56 % uchazečů, v roce 2026 již 68 %.

Právě tuto otázku bych chtěl přenést na úroveň celé UTB.

Jsme první volbou pro studenty?

Jsme první volbou pro kvalitního akademika nebo mladého vědce, který se rozhoduje, kde bude pracovat?

Jsme první volbou pro firmu, která hledá univerzitního partnera?

Naším cílem nemá být pouze to, aby si UTB někdo vybral. Musíme vědět, proč si ji vybral.

A máme před sebou také jeden velmi konkrétní závazek: při příštím institucionálním hodnocení už UTB nesmí zůstat univerzitou kategorie C.

Absolvent UTB musí umět umělou inteligenci efektivně a zodpovědně využívat ve svém oboru. Musí rozumět jejím možnostem, limitům i rizikům a musí umět její výstupy kriticky ověřovat.

AI ale zároveň klade otázku samotné univerzitní výuce.

Jestliže technologie dokáže během několika sekund vytvořit text, napsat část kódu, analyzovat data nebo shrnout odbornou literaturu, nemůžeme stavět vzdělávání především na reprodukci informací.

Musíme více ověřovat porozumění, schopnost formulovat problém, argumentovat, kriticky hodnotit zdroje, pracovat s výsledkem a nést za něj odpovědnost.

Umělá inteligence proto není pouze dalším tématem, které přidáme do sylabů. Je příležitostí znovu promyslet, co učíme, proč to učíme a jak poznáme, že se student skutečně něco naučil.

Největší problémy současnosti se málokdy vejdou do hranic jednoho tradičního oboru. Přesto vysoké školy často stále organizují vzdělávání podle institucionálních hranic, které vznikly před desítkami let.

Silná témata navíc často vznikají právě na jejich pomezí - například bezpečnost, krizové řízení, logistika, cirkulární ekonomika, udržitelnost nebo odolnost společnosti se přirozeně propojují s technologiemi a dalšími obory. I zde má UTB prostor hledat nové kombinace a využít potenciál svých fakult.

Chci podporovat mezioborové a společné studijní programy a větší prostupnost mezi fakultami. Pokud kombinace různých znalostí dává studentovi akademický a profesní smysl, neměla by jí bránit organizační struktura univerzity.

Studenti musí získat větší prostor pro utváření vlastní vzdělávací cesty. Součástí toho má být také přirozená možnost získat zahraniční zkušenost, aniž by mobilita automaticky znamenala komplikace nebo prodlužování studia.

Tato otázka musí stát před debatou o jednotlivých programech a předmětech.

Chceme absolventa s pevnými odbornými základy, který umí kriticky přemýšlet, pracovat s technologiemi, efektivně využívat AI, komunikovat, spolupracovat s lidmi z jiných oborů a řešit problémy, které nemají předem připravené řešení. Jen tak dokážeme obstát v konkurenci ostatních univerzit.

Především ale chceme člověka, který se dokáže celý život učit.

Protože naším úkolem není připravit absolventa pouze na jeho první pracovní pozici. Naším úkolem je připravit ho na profesní život, který bude pravděpodobně mnohem proměnlivější než kdykoliv předtím.

Podobný princip musíme uplatnit při přípravě velkých strategických projektů.

Univerzitní projekt nemůže vznikat tak, že nejprve hledáme způsob, jak mezi jednotlivé fakulty rozdělit aktivity a prostředky, a následně z těchto dílů skládáme společné téma.

Musíme postupovat opačně.

Nejprve definovat skutečně silnou myšlenku, téma a ambici. A teprve následně hledat nejlepší lidi a pracoviště napříč UTB, která ji dokážou naplnit.

Vedení univerzity přitom nemůže pouze čekat, jaké podněty přijdou zdola. Musí mít vlastní strategickou kapacitu, sledovat příležitosti a aktivně iniciovat velké projekty tam, kde mohou zásadně posunout celou UTB.

Vědec má především bádat. Řešitel projektu má především řešit projekt.

Přesto významnou část jejich času spotřebovává administrativa.

Mnoho údajů přitom již univerzita má ve svých informačních systémech. Pokud jsou informace jednou v SAP, GAP, STAG nebo jiném systému, neměli bychom požadovat, aby je akademický pracovník znovu ručně přepisoval do dalších dokumentů.

Typickým příkladem mohou být výkazy práce. Tam, kde univerzita příslušná data má, má systém maximální možnou část výkazu připravit automaticky. Řešitel jej má zkontrolovat a doplnit, nikoli vytvářet informace znovu.

Princip musí být jednoduchý: administrativa má podporovat vědu, nikoliv věda administrativu.

Výjimečná věda vzniká kolem výjimečných lidí.

Chci proto vytvořit ambiciózní systém postdoktorandských pozic schopný obstát v české i mezinárodní konkurenci. Nemá jít jen o krátkodobé obsazování míst v jednotlivých projektech.

Chceme na UTB přivádět mladé talentované vědce, kteří zde vytvoří nové vazby, přinesou zkušenosti ze zahraničních institucí, zapojí se do našich týmů a stanou se součástí mezinárodní sítě univerzity.

I když později odejdou na jinou instituci, mohou zůstat našimi partnery a otevírat další spolupráci.

Silný vědec totiž nepřináší pouze vlastní publikační výkon. Přináší kontakty, projekty, zkušenosti, reputaci a často také další kvalitní lidi.

Naším cílem není mít od všeho trochu. Chci, aby měla UTB oblasti, ve kterých ji bude opravdu těžké přehlédnout.

Jedním ze základních principů správy UTB musí být: údaj, který univerzita již má, nemá po člověku požadovat znovu.

Máme informační systémy, databáze a desítky zdrojů dat. Přesto často žádáme fakulty a pracoviště o další tabulky obsahující informace, které již někde existují.

Výroční zprávy, statistiky, projektové výkazy, cestovní příkazy, platby i další agendy musíme postupně přestavět podle principu „jednou a dost“.

Před vytvořením každého nového formuláře nebo požadavku má zaznít jednoduchá otázka: Nemáme už tuto informaci?

Digitalizace pro mě neznamená převést papírový formulář do PDF. Znamená odstranit kroky, které není potřeba dělat.

Fakulty a pracoviště musí vědět, podle jakých pravidel univerzita rozhoduje, rozděluje prostředky a stanovuje povinnosti.

Férovost neznamená, že všichni musí dostávat totéž. Různé fakulty mají různé potřeby, podmínky, úkoly i možnosti rozvoje a financování to musí umět zohlednit.

Férovost především znamená, že pravidla známe předem, jsou srozumitelná, stabilní a platí pro všechny. Každá fakulta by měla vědět, co může očekávat a jak může ovlivnit svou vlastní situaci.

Stejný princip platí pro vztah mezi univerzitou a fakultami. Chci respektovat jejich autonomii a vytvářet podmínky, aby mohly dobře rozvíjet svou vlastní odbornost. Autonomie ale zároveň znamená odpovědnost za výsledky a za rozhodnutí, která fakulta sama činí.

Rektorát a fakulty se musejí znát.

Část nedorozumění mezi centrálními pracovišti a fakultami vzniká jednoduše proto, že lidé neznají práci druhé strany.

Chci proto podpořit krátkodobé pracovní výměny mezi rektorátem a fakultami. Několik dnů nebo týdnů strávených na opačné straně procesu může přinést větší pochopení než mnoho porad.

Současně chci více otevírat vedení univerzity odborníkům, kteří se skutečně věnují konkrétním strategickým tématům. Není nutné každou novou agendu automaticky přidělit jednomu z prorektorů, který již odpovídá za několik nesouvisejících oblastí.

Rozšířené vedení má umožnit zapojit kvalitní lidi napříč univerzitou podle jejich odbornosti a schopnosti konkrétní věc skutečně posunout.

Výsledkem musí být méně formulářů, méně překážek a méně přepisování. Více kompetence, důvěry a odpovědnosti.

UTB musí důsledně hájit odpovídající veřejné financování vysokého školství. Současně však nemůže svoji budoucnost stavět pouze na očekávání, kolik prostředků dostane od státu nebo z další evropské výzvy.

Máme velký prostor pro rozvoj vlastních příjmů.

Smluvní výzkum, transfer výsledků do praxe, celoživotní vzdělávání, fundraising, práce s absolventy nebo dlouhodobá partnerství s firmami nemají být okrajovými aktivitami jednotlivých pracovišť. Musí se stát součástí strategie celé univerzity.

Nejde pouze o další příjem. Každá taková spolupráce může současně přinést nové zkušenosti pro výuku, témata pro výzkum, pracovní příležitosti pro studenty a větší reputaci univerzity.

Také při rozhodování o budovách, technologiích a infrastruktuře potřebujeme změnit logiku.

Nejdříve musíme vědět, jaké vzdělávání a výzkum chceme rozvíjet a kde chceme být za deset let. A teprve potom se ptát, jakou infrastrukturu k tomu potřebujeme.

Současně musíme systematicky řešit i dislokační kapacity. Dokončení budovy U1 Fakultě technologické výrazně pomůže a umožní jí dostat se do odpovídajích prostor. Podobně ale potřebují vhodnější podmínky pro svůj další rozvoj i další součásti. Fakulta multimediálních komunikací potřebuje prostory, které odpovídají jejímu významu pro kreativní průmysl. Generální rekonstrukce čeká budovu Fakulty managementu a ekonomiky. Rozvoj zdravotnických studijních programů bude nutné podpořit výstavbou adekvátních prostor pro specializovanou výuku. A je namístě si stanovit, jaké další kroky nás čekají.

Potřebujeme vytvořit dlouhodobý a předvídatelný plán, který bude postupně řešit potřeby všech součástí univerzity podle jasných pravidel a strategických priorit. Rozvoj jedné fakulty nesmí znamenat nejistotu pro ostatní. Pokud máme společnou strategii, musí každá fakulta vědět, že její rozvoj má v dlouhodobém plánu své místo.

Každá významná investice musí mít odpověď na jednoduchou otázku:

Co díky ní bude UTB za pět, deset nebo patnáct let umět lépe než dnes?

Univerzita dnes disponuje významnými finančními rezervami. Rezerva sama o sobě není problém. Naopak je jedním z předpokladů finanční stability.

Musíme ale vědět, proč ji máme a jak velkou rezervu skutečně potřebujeme.

Není rozumné vytvářet přebytky bez dlouhodobé představy o jejich využití. Část prostředků, které nepotřebujeme pro bezpečný provoz, můžeme cíleně investovat do priorit, které zvýší kvalitu a budoucí konkurenceschopnost univerzity.

Dlouhodobě vysoké nevyužité rezervy mohou navíc vyvolávat legitimní otázku, proč veřejná vysoká škola požaduje další prostředky, pokud významnou část těch stávajících neumí proměnit ve svůj rozvoj.

Finanční stabilita není hromadění peněz. Je to schopnost zvládnout neočekávanou situaci a zároveň mít odvahu investovat do vlastní budoucnosti.

Transfer nemůže být pasivní službou, která čeká, zda některý vědec přijde s požadavkem na patent nebo zda si někdo z firmy náhodou všimne zajímavého výsledku.

U perspektivních technologií, znalostí a dalších výsledků musíme sami aktivně hledat jejich možné využití.

To znamená pracovat s výzkumnými týmy již během vývoje výsledku, pomáhat vyhodnocovat aplikační potenciál, chránit duševní vlastnictví, hledat vhodné partnery a tam, kde je to správná cesta, podporovat vznik spin-off společností.

Ne každý výsledek musí být komercializován. Ale žádný skutečně perspektivní výsledek by neměl zůstat nevyužit pouze proto, že na univerzitě chyběla kapacita udělat další krok.

Nejlepší spolupráce nevzniká z jedné objednávky.

Chci budovat dlouhodobá strategická partnerství s firmami a institucemi, ve kterých se propojí výzkum, vzdělávání, práce se studenty, inovace i společné investice do budoucnosti.

Takové partnerství je výhodné pro obě strany. Univerzita lépe rozumí tomu, co se mění v reálném světě. Partner získává dlouhodobý přístup k odbornosti, talentům a výzkumným kapacitám.

Právě zde může UTB moderním způsobem navázat na nejlepší část zlínské tradice, tedy schopnost spojovat poznání, inovaci, podnikavost a praktický výsledek.

Pro mladého člověka dnes při rozhodování o místě, kde bude žít, není důležitá pouze nabídka práce.

Rozhoduje dostupné bydlení, výše mzdy, kvalita veřejného prostoru, doprava, kultura, sport, služby, možnost založit rodinu i celkový způsob života, který město nabízí.

Právě v některých těchto oblastech má Zlín stále rezervy. Týká se to zejména dostupnosti bydlení nebo šíře kulturní nabídky zaměřené na mladou generaci.

Univerzita samozřejmě nemůže sama vyřešit bytovou politiku města nebo jeho kulturní strategii.

Nemá ale ani stát stranou.

Musí přinášet data, zkušenosti studentů a zaměstnanců, odborné kapacity a konkrétní návrhy a společně s městem a krajem hledat řešení.

Naším společným cílem má být město, ve kterém univerzita není institucí oddělenou od okolního života, ale jeho přirozenou součástí.

Chci proto pravidelný strategický dialog mezi vedením UTB, města a kraje zaměřený nejen na jednotlivé projekty, ale na dlouhodobou budoucnost Zlína jako univerzitního města.

Musíme společně řešit bydlení, dopravu, veřejný prostor, kulturní a sportovní nabídku, podporu začínajících firem, příležitosti pro absolventy i způsob, jak přitahovat do regionu talentované lidi z České republiky i ze zahraničí.

Zlín dal UTB její identitu.

UTB dnes může pomoci utvářet budoucí identitu Zlína.