Thajsko, den 10: Bangkok

Ráno vstáváme ve 4:30, protože na pátou máme domluvené taxi
na letiště. Je to něco mezi tuk tukem a autem a zrovna to má otevřenou korbu. Popravdě noci tu nejsou úplně teplé. Na letišti krátíme chvíli snídaní složenou z čerstvého ovoce (banány a ananas) a za úsvitu odlétáme do města andělů.

image

Zavazadla jsme si tentokrát nenechávali ani odbavit a vzali si je carry on a
kupodivu nám vyhodili jen poopalovák a vše ostatní (včetně ostatních tekutin- opalováky… a nůžťiček na nehty) v pohodě projde. V Bangkoku sedáme
na autobusový přípoj (A1 – 30 bht/osoba) a dostáváme se na Chatuchak park a zde
kupujeme celodenní jízdenku na modré metro (na celý integrovaný systém
celodenka bohužel neexistuje) za 120 bht. V guest housu Sidare necháváme
krosny, na trhu kupujeme fialovou sladkou rýži zabalenou v lupenu a jedeme k Baiyoke Sky Hotelu.

Celý downtown Bangkoku je neskutečně
moderní (kam se hrabe USA), u všech vchodů do budov probíhají bezpečnostní
kontroly. Vyhlídka ze 4. nejvyšší budovy světa vyjde na 300 bht/osoba. Celý
vestibul je plný pomatených asijských turistů (nejspíš z Číny), a proto
kupujeme radši lístky až v 19. patře. Odtud nás výtah vyváží do 77. patra,
kde je výhled přes okna a pár dalekohledů.
Nabíjíme ještě narychlo telefon kvůli GPSce a jedeme dál až do 83. patra,
odkud  se po schodech jde na otočnou
venkovní vyhlídku v 84. patře. Město je odsud jak na dlani  a celých 15 minut jsme tu jen sami. Asiati se
asi poztraceli v 77. patře po kavárnách.

image

Cestou dolu ještě čekujeme spodní
4 patra, kde je tržnice, ale nestojí to za to. Klasické bludiště se spoustou
padělků. Nasedáme linku směr letiště (15 bht) a po 1 zastávce přesedáme zpět na
modré metro a pokračujeme na Hua Lamphong. Zde už zkušeně naskakujeme na
autobus 53, který nás doveze až k lodnímu přívozu na Wat Arun, kde je
strašný mumraj lidí. Kupujeme vepřové na špejli a pár dalších rychlovek a jdeme
zkoumat systém lodní dopravy. Loď s červenou vlajkou jezdí na druhou
stranu (3 bht/osoba).

image

Při vstupu do chrámového komplexu Wat Arun si musí Ivet
zakrýt kolena a ramena (řešíme to mikinou a košilí:)).

image

Na vrchol chrámu se šplhá
neskutečně strmých schodech (zajímala by mě docela statistika úrazů na této
památce), škoda jen že se v tu dobu okolní části zrovna opravovaly.
Každopádně za 50 bht tato památka stojí.

image

Červeným přívozem se dostáváme zpět na
druhý břeh a přesedáme do lodě s modrou vlajkou, která jezdí napříč břehy.
Vysedáme na N 13 kousek od Kao San road, což je vyhlášená baťůžkářská ulice.
Cesta se platí až na lodi a vyšla na 15 bht. Voda v řece je pěkně špinavá
a Bangkoku už dávno není Benátkami jihovýchodní Asie. Na Kao San road je jen
spousty restaurací s cenami pro turisty a spousty směnáren, kde bohužel
mění jen pouze celou hodnotu bankovky (nejde vyměnit 10 euro, když jim dáte 50
eurovou bankovku). Docházíme na konec ulice, kde jsou opět normál ní ceny a
dáváme si v pouliční restauraci 2 jídla, která dohromady vychází na 75
bht:).

image

Cestou zpět ještě na chvíli vystupujeme z metra ve čtvrti Pat Pong,
ale zkraje tu není nic k vidění, a tak si radši jedeme pro klíče na hotel,
protože recepce má jen do 22:00. Zde nás čeká nemilé překvapení, kdy nám říkají
cenu 450 bht za noc i přesto, že jsme se domlouvali na 350 bht. Mluvím po
telefonu s majitelkou, ale nehodlají nic měnit a nový hotel se nám hledat
nechce, a tak to platíme. Cena 450 bth za dva lidi se snídaní je slušná cena,
ale jde o princip.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *