Srí Lanka: tři týdny v ráji

Den 0:

Naše cesta na Srí Lanku začala cestou z Prahy do Vídně se společností Student Agency. Pak následoval let s Air Serbia do Srbska značně pochybným vrtulovým letadlem. Naštěstí let trval něco málem kolem hodiny, i tak to hučení vrtule bylo dost nepříjemné.  Následně jsme letěli se společností Etihad do Abu Dhábí a do Colomba.

Den 1:

V Abu Dhábí jsme strávili noc v letištní hale. Hned po příletu jsme dostali poukázky na snídani, oběd i večeři, jelikož jsme měli čekačku víc jak 12 hodin, a tak jsme si rovnou zašli na pořádnou véču.  Dopoledne jsme chtěli omrknout město, času jsme neměli moc a rozměňovat se nám taky nechtělo, tak jsme odchytli taxikáře, který bral dolary a hodil nás za 10 USD na nejbližší „pláž“. Bohužel jsme viděli jen z nákupního centra soukromou pláž vedlejšího hotelu. Všude kolem jen poušť, dálnice a rozestavěné betonové stavby. Takže jsme zavolali zpět našemu taxikáři z Jemenu, který ve svém americkém terénním Fordu měl i své děti, které si hráli za jízdy jen tak nepřipoutané na přední sedačce. Holt jiný kraj…Po poslední části letu vystupujeme v Colombu a hned se na nás spouští roj kojotů (taxikářů). Jsou dost neodbytní a po pár odmítnutích bereme jednoho s dodávkou za 1000 RP, který nás doveze do Cocohut, což je český guesthouse v Negombu, který jsme měli zarezervovaný už z ČR. Taxikář chvíli na oko bloudil, aby nás mohl dovést ke svému známému za provizi, ale nedali jsme se a náš guesthouse jsme nakonec našli.  Zde zjišťujeme co nejvíc informací k cestám. Velký dík patří Sváťovi z Cocohutu.

Den 2:

Druhý den ráno se vydáváme tuktukem za 200 RP na autobusák v Negombu, a následně již busem do Colomba za 240 RP (ceny budu uvádět za 2J) Nevýhodou přestupu v Colombu je to, že se musíme dostat z jedné strany města na druhou, tudíž opět bereme tuktuk za 800 rp (původně chtěli 2-3000 RP). Colombo je neskutečně přelidněné a z místní dopravy nechápeme nic. Zkrátka kdo má větší auto a víc troubí, ten jede.  Na druhé straně vysedáme a jdeme hledat správný autobus. Na Srí Lance doopravdy neexistují žádné jízdní řády ani značení nástupišť (většinou). Bereme highway bus, který nás pohodlně po dálnici dopraví za 840 RP do Galle. V Galle jdeme omrknout pevnost, která je téměř u autobusáku, ale přesto se nás místní podnikavci snaží ukecat na tuktuk, MARNĚ. I když pevnost obklopují několikametrové hradby, proti tsunami před 10 lety neměly žádnou šanci a celou pevnost spláchlo, dnes je většina historické části opravena, jsou zde nové chodníky. Uvnitř pevnosti je několik kostelů různých církví, ale vcelku mě to moc nenadchlo. Na autobusáku zkouší Ivet veřejné záchody, asi poprvé a naposled J Z autobusáku se nakonec vydáváme na poslední cestu dne do Unawatuny za 40 RP a následně za 100 RP tuktukem na ubytko. Dopřáváme si naši první plážovou hostinu s rice and curry. Noc nám dost naruší boj se šváby, žížalami a stonožkami. Vzbudíme hlukem paní domácí a ta je jde radši postříkat nějakým hubičem, aby mohla jít spát. Ubytování vypadalo na první pohled pěkně, ale příště se vyplatí zkoumat, jestli jsou ve zde praskliny, kde se ty potvůrky schovávají. Tím že jsme zde mimo sezonu, tak platíme 1000 RP za pokoj pro dva.

Den 3 a 4:

Další den po snídani a ránu na pláži se přesouváme do Mirrisy busem za 100 RP. Zde máme tip na levné ubytko za 800 RP, ale když nás sem tuktuk (opět za 100 RP) zaveze, tak se nám to nezdá a necháváme se na doporučení tuktukáře dovézt na zcela nový Randi guest house za 1000 RP za noc (v sezoně údajně stojí 4000 – 5000 rp). Další příjemné letovisko bez turistů, kde na doporučení dáváme rybu v místní restauraci na pláži a drink ve vedlejší rasta baru, kde se hulí o sto šest. Druhý den si beru lekci surfingu s Ruwanem, který mě bere do vedlejší Welligamy, kde jsou ideální vlny na učení. 1,5 hodinová lekce je vydatná a hodněkrát se svezu na pěně. Cena 3000 RP včetně dopravy a půjčení surfu je OK. Po lekci si doplácím dalších 700 RP za půjčení surfu na zbytek dne. Skoro jsem to ukecal za cíga, který jsou tu na místní, ale i naše poměry drahý… Já je nakoupil v bezcelní zoně v Abu DhabíJ , kde karton Pall Mallek stál 12 usd (240 Kč).

Měli jsme v plánu ještě výlet lodí na velryby a delfíny, který nám nabídla paní domácí za cca 3000RP, nakonec se ale cena o cca 500RP zvedla na osobu a my si to nakonec na poslední chvíli rozmýšlíme.

Den 4 a 5:

5.7. se vydáváme dál podél pobřeží do Mátary (za 50 RP), kde přesedáme na bus do Tangalle (120 RP). V Tangalle máme doporučení z minulého guest housu na Catamaran guest. Po radě tuktukáře tam dokonce dojdeme pěšky. V Tangalle je mimo sezonu téměř vše pro turisty zavřeno, uvaří vám jen po předchozím objednání. ( Když přijdete do restaurace v poledne a řeknete, že dorazíte večer na tuňáka, tak ho budete mít). Ochotně nám radí s restaurací jeden místňák v jeepu a odváží nás tam. Bohužel vaří pro Srí Lančany, tudíž pálivost rice and curry je pekelná a ani to nedojídáme, ale cena nesrovnatelně nižší než v restauracích pro turisty.  Za 2 talíře rýže a k tomu asi 5 mističek plus 2 coly platíme 500 RP. Kupodivu potkáváme opět ochotného místňáka, který nás ještě veze do půjčovny surfů, cestou se z něj vyklube taxikář, ale kupodivu ani nechce zaplatit, tak mu aspoň dávám cíga. V Tangalle zůstáváme dva dny a ani se nakonec na surf nedostanu. Chytáme i první monzunový déšť , před kterým se schováváme na terásce restaurace. Zde se poprvé bavíme o tsunami a zrovna tomuhle Srí Lančanovi to odneslo celou rodinu… Rád by se oženil, ale v okolí není moc holek v jeho věku…a tak se vyptává na český holky J Říká nám, že se zde poměrně hodně hulí, což se nám potvrdilo, jelikož se mi stále snaží na ulici někdo hulení prodat. Navštěvujeme i místní trhy, což chce doopravdy silný žaludek, jelikož ten smrad mísící moč, odpadky a ryby je doopravdy mazec. Obecně místní hygienické normy jsou jinde a návštěvu veřejných WC doopravdy nedoporučuji.

Den 6:

Ráno na nádraží potkáváme 3 krávy klasika :D.  Z Tangalle se vydáváme busem do Happutale s přestupem ani nevím kde a platíme 210 a 430 RP. Šplháme do hor a autobus předjíždí všude, hlavně v zatáčkách. V Happutale jdeme opět na doporučení do Awinco rest (Badulla rd, Haputale) za 1500 rp. Doopravdy pěkné ubytování a vřelý domácí. Potkáváme i zástup dětí proudících ze školy a dáváme s nimi selfie a rozdáváme západní bonbony. Děti si tu spíš říkají o peníze. Doráží za námi i Michal se Zuzkou z letiště a vydáváme se ve 4 tuktukem (což se nesmí, ale občas to jde ukecat) na Lipton seat. Všude jsou čajové plantáže a poměrně chladno. Bohužel výhled Lipton seat je zahalen mlhou. Tuktukář říká, že je nejlepší vyrážet ráno, že odpoledne je mlha. Na otázku proč nám to neřekl předtím, radši nic neodpovídá :D. Po cestě v tuktuku nám vypráví o své přítelkyni, která je jiného vyznání, a tak mají kvůli nepřejícím rodičům komplikovaný vztah. Ona je bohatá a budhistka, on chudý a hinduista. Vydělává si řízením tuktuku a hraním a trénováním kriketu.

Večer dáváme na terásce Aracka s colou, tady ještě není problém alkohol sehnat, to teprve přijde.

Den 7:

Z Happutalle se vydáváme vlakem 2. třídou do Nanu Oya (160 RP), časy odjezdu nám poradil pan domácí. Z Nanu Oya vystoupáme ještě autobusem do Nuvara Elja (50 RP) po rozestavěné silnici, kde přejetí pár kilometrů šíleně trvá a přesedáme na další autobus jedoucí přímo do čajové továrny Pedro tea company (RP). Zde si platíme prohlídku (400 rp- za 2 osoby) a ochutnáváme místní černý čaj. V továrně se evidentně nic nezměnilo od 19. Století. Z továrny sjíždíme zpět do Nuvary (30 RP) a jdeme na oběd do „lepší“ nádražní restaurace a následně jdeme na vyhlášené trhy s údajně pravým značkovým oblečením, které je nakradené z továren světových výrobců, jež sídlí na Srí Lance. Za hodinu nám jede vlak, tak sedáme na bus zpět do Nanu Oya (50 rp), ale díky stavbě přijedeme pozdě. Naštěstí vlak má ještě větší zpoždění a tak pokračujeme dál do Hattonu. Kupujeme opět 2. třídu (120 RP), která je oproti našemu rannímu expressu, tak o 60 let starší. Místní vlaky zde ale jezdí průměrnou rychlostí 30 km/h i když jsou expressní… takže 50 km jedeme 2 hodiny. V Hattonu jsme měli v plánu chytit bus jedoucí pod Adams Peak, ale bohužel zde nic nejede (údajně). Chvíli čekáme a pak podléháme taxikářům a necháváme se dovézt za 1800 RP pod horu dodávkou pro 6 lidí.  Večeři si dáváme přímo na guesthousu – White house, Adams Peak Delhouse. Tady dostanem 2 menší sladkovodní ryby a rýži asi za 200 RP. Cena za ubytko je 1000 RP a je zde na výběr hodně pokojů, vybíráme si ve zrenovovaný části pokoj, je zde ale menší postel a tak ubytko ukecáváme na 800 RP. Teplá voda tu fakt neteče, jen vlažná J

Den 8:

Vstáváme ve 2 ráno abychom vyrazili na Adams Peak, ale bohužel leje, takže to vzdáváme a jdeme opět spát. Ráno tedy opět bereme dodávku zpět do Hattonu za 1800 rp. Z Hattonu vyrážíme vlakem do Kandy. Jedeme se ubytovat na Green Villu, což je zatím naše nejhorší ubytko s majitelem zmrdem, více jsem mu věnoval v recenzi na tripadvisoru… Určitě nedoporučuji!!! Vyrážíme do města mrknout na chrám Budhův Zub (1000 rp/os), od kterého jsem čekal o trochu víc a následně na Kandijské tance (500rp/osoba), které jsou doopravdy zklamáním. Nesynchronizované vystoupení nás skoro uspí.

Den 9:

Ráno vyrážíme autobusem (120 rp) a následně tuktukem (100 rp) za slony do Millenia, což je útulek kousek od Kegalle. Vstup s nejkratší projíždkou na slonovi nás vyšel na 2000 rp. Sloni jsou, ale spoutáni do řetězů a píchají je bodci do tlapek, aby chodili rychleji… Prostě jsou tu pro ně jen bussines. Navíc jejich ošetřovatelé mají stále nataženou ruku na peníze. Z útulku zpět na autobus nám tuktuk ještě zastavuje v zahradě koření (vstup zdarma), která nás totálně nadchne. Spousta rostlinek s poutavým výkladem a ukázkami všemožných lektvarů, včetně zázračného odchlupovače a na závěr Ajudvérská masáž, za kterou je platba dobrovolná. Maséři nás poctivě namasírují a tak je obdarováváme několika sty rupií  a následně kupujeme i pár přípravků z bylinek v přilehlém obchodě, který je několikanásobně nadražený. (některé přípravky z něj seženete v lékárně, ale jiné naopak jen zde..) Ze zahrady se vracíme zpět do Kandy a z něj po přeložení zavazadel do autobusu nás čeká dlouhá cesta s 1 přestupem (jestli si to dobře pamatuju) do Sigirie. Cesta soukromým busem nás 2 vychází na 500 rp. Ubytování smlouváme na tradičních 1000 rp, tentokrát ale čtyřlůžkový pokoj, takže 2000 RP pro 4 lidi. Jako místo pro večeři (2300 rp) si vybíráme Rastarant, který nás mile překvapí vstřícným přístupem, hudbou Boba Marleyho, ale i výtečnou chutí jídel.

Den 10:

Ráno před 7 vyrážíme vstříc Sigirii. Po zaplacení mega mastného vstupu (3900 rp/osoba) stoupáme po stovkách schodů až na vrchol hory. Krásný výhled! V ceně vstupenky je i údajně nejlepší muzeum Srí Lanky dle tripadvisoru… ale nic moc. Dáváme si ještě oběd v Rastarantu a pak se autobusem přemisťujeme do Trincomalle a následně do Uppuweli. (autobus nás stojí – 230 rp, 40 rp, 70 rp) Trincomalle je totiž pouze rybářská obec bez turistické pláže (všude jsou jen spousty rybářských lodí). V Uppuwelli je hlavní sezona a hledání levného ubytování nám trvá výrazně déle. Najdeme totiž levné a špinavé guesthousy a nakonec se nám podaří nalézt přijatelný pokoje pro 4 osoby (s venkovní sprchouJ) za 2000 rp. Na tento den vychází  Poja (úplněk), tudíž sehnat alkohol je těžší než obvykle, ale místní podnikavci se toho chopí a dováží nám Aracka.  Večeři si dáváme ve Fernandoz baru, který byl v podstatě nejhezčí podnik na pláži, ale bohužel zde obsluha těžce nestíhá a i chuťově je to naše nejhorší jídlo.

Den 11:

Druhý den zůstáváme ve stejném městečku, ale stěhujeme se do Backpackar Caves, což jsou jeskyně/betonové trubky přímo na pláži. Za 800 rp nám to přijde jako super cena, jelikož k tomu je i bazén. Celý den dáváme chill a lehce mě popálí medůza, což rychle vyspraví fenistil. Večer si dáváme aracka v kokosech J

Den 12:

Snad nejdelší přejezd z celého našeho tripu. Prvně se necháme dovézt tuktukem do Trincomalle (100 rp) a následně se s přestupy autobusem dostáváme až do Pottuwil a odsud ještě tuktukem do Arugam Bay (150 rp). Cesta trvala víc jak 8 hodin, což v místních přervaných autobusech s hlasitou hudbou je zničující. V Arugam Bay chceme po tuktukářovi ubytko za 1000 rp za noc, což nám nečekaně splní. Dováží nás do úplně nového Queens beach hotelu jen pár metrů od pláže. Slovo hotel je sice moc honosný, ale je to úplně nový guest house. Večeři si dáváme přes ulici naproti v Another World u Zulfího. Obří porce mořských plodů nás po vyčerpávajícím dni potěší (bohužel další jídla u něj byly postupem času horší…).

Den 13-23: Arugam Bay

Poslední část našeho pobytu jsme strávili v tomto surfařském ráji. Je zde i poměrně hodně Čechů, jelikož se zde nachází český Surf House Srí Lanka. Na surfování jezdíme téměř každým den tuktukem za 1000 rp tam i zpět.  Místní „taxi mafie“ má totiž kartel na ceny a dost si střeží podrážení cen, ale občas to ukecat levněji jde J Velký je i rozdíl ve složení místních obyvatel, kteří jsou převážně muslimové a tudíž i liquoir store je za městem. Arugam Bay bylo podle mě nejvíc turisticky orientované místo, které jsme navštívili. Je zde mnoho restaurací (skoro víc jak turistůJ), obchodů, surfových půjčoven, atd. Ubytko se nám v průběhu zdražuje na 1200 rp, kvůli sezoně a tvrdí nám, že odmítl jiné hosty za 2000 rp a že bude zdražovat… Místní nejsou příliš ekonomicky zdatní. Jinak půjčení surfu na den mě vyšlo na 800 rp (normální cena je 1000 rp, ale při dlouhodobějším pronájmu slevníJ)

Zpět na letiště jsme se dostali taxi za 80 dolarů, což je super cena – doporučujeme kontaktovat Kevina v Siam View. (http://www.arugam.info/) Sice auto bylo doopravdy miniaturní, ale dovezlo nás. Cesta trvala místo slibovaných 6 hodin nakonec 8, ale s tím jsme počítali.